Děti dřív lezly po stromech, běhaly po louce a hrály na plácku do tmy. Tahle věta zazní v každém rozhovoru o dětském pohybu a nikam nevede, protože ta doba se nevrátí. Dnešní děti se hýbou buď organizovaně, v klubu, v kroužku, na kempu, nebo vůbec, u obrazovky. Mezi tím zbývá málo.
Rodiče hokejistů jsou v tom o kus dál než ostatní, protože jejich dítě se hýbe hodně. Jenže skoro všechen ten pohyb řídí dospělý. Dobrá zpráva je, že volný pohyb nepotřebuje další přihlášku ani rozvrh. Potřebuje nabídku a trochu odvahy nechat dítě nudit se. Pojďme si projít, co rodina může nabídnout, i když má o víkendech zápasy.
Dva extrémy, mezi kterými se hledá střed
První extrém zná každý. Dítě po tréninku sedí u telefonu, a protože aplikace jsou postavené tak, aby ho tam udržely, sedí tam dlouho. Druhý extrém je méně nápadný. Rodiče se obrazovek tak bojí, že dítěti zorganizují každou volnou hodinu. Hokej, pak angličtina, pak druhý sport, pak individuál. Dítě se hýbe, ale pořád podle někoho jiného.
Oba extrémy berou dítěti totéž, pohyb, který si řídí samo. Právě ten mu dává věci, které trénink nenabídne. Rozhodování, pády bez trenéra, hru, kterou si vymyslí, a zkušenost, že se může zastavit, když je unavené. Proč dětem chybí základy, jako je kotoul nebo stoj na jedné noze, rozebíráme v článku Proč malý hokejista neumí kotoul. Co obrazovky dělají s dětskou pozorností, v článku Proč obrazovky nejsou jen nevinné hračky.
Rodina je do deseti let hlavní nabídka
Do zhruba deseti nebo dvanácti let rozhoduje o tom, jak dítě žije, rodina. Nemusí k tomu nic organizovat. Stačí, když nabízí. Jeden víkend kolo, druhý výlet na hrad, třetí kino a klidně nic, čtvrtý v zimě běžky. Dítě z rodiny, která se takhle hýbe, nepotřebuje druhý sport s přihláškou, pestrost dostává mimochodem.
Jenže hokejová rodina má o víkendech zápasy. To je realita a nemá smysl ji zakrývat. Proto jde o prázdniny, o volné týdny mezi sezónami, o jeden víkend za měsíc, kdy se zápas nehraje nebo kdy se dítě po dohodě s trenérem omluví. A o všední odpoledne, kdy místo cesty z tréninku rovnou domů k obrazovce zůstane půl hodiny na hřišti u zimáku.
Co nabídnout, podle toho, kolik máte času
| Kolik času máte | Co to může být |
|---|---|
| Půl hodiny po tréninku | hřiště u zimáku, míček na chodbě, prolézačka cestou domů, honěná se sourozencem |
| Všední odpoledne | kolo k babičce, plácek s kamarády, lezení na stromy v parku, stavění bunkru |
| Volný víkend | výlet na hrad s batohem, kolo po cyklostezce, běžky, koupaliště, rybník |
| Prázdninový týden | tábor bez hokeje, hory, kolo, voda, týden u prarodičů na venkově |
Všimněte si, že nic z toho není trénink. Nic se neměří, nikdo neopravuje techniku, nikdo nehlídá docházku. Právě proto to funguje. Jak vypadá léto bez ledu, popisujeme v článku Letní příprava malého hokejisty.
Nuda je součást nabídky
Dítě, které si po tréninku stěžuje, že se nudí, nedostává selhání rodiče, ale příležitost. Z nudy děti vymyslí hru, kterou by jim žádný dospělý nenaplánoval. Podmínkou je, aby po ruce nebyla obrazovka. Doma pomáhá jednoduchá dohoda, kdy telefon je a kdy není, a rodič, který ji dodržuje taky. Chvíle, kdy dítě neví, co se sebou, trvá obvykle krátce. Pak jde ven, vytáhne míček nebo si vymyslí něco, co vás překvapí.
Volný pohyb se nepočítá do objemu
Pro děti do třinácti let držíme vodítko nejvýš tolik hodin organizovaného sportu týdně, kolik je dítěti let. Hra venku se do něj nepočítá, a to záměrně. Dítě si ji dávkuje samo, zastaví se, když je unavené, a nikdo na něj netlačí. Proto se u ní tělo přetíží mnohem méně často než při organizované dřině. Když tedy řešíte, jestli ještě přidat kroužek, zkuste nejdřív měsíc nepřidávat nic a místo toho nabídnout volné odpoledne. Podrobně v článku Kolik tréninků týdně je akorát a v článku Druhý sport pro malého hokejistu.
Zlaté pravidlo zní, že hodina hry, kterou si dítě řídí samo, dá tělu i hlavě něco, co trénink nikdy nenabídne. Nenahrazuje trénink, doplňuje ho.
Nejčastější dotazy rodičů
Počítá se hra venku s kamarády do tréninkového objemu dítěte?
Nepočítá, a to záměrně. Vodítko hodin organizovaného sportu podle věku se týká tréninků, zápasů a kroužků, tedy všeho, co řídí dospělý. Hru venku si dítě dávkuje samo, zastaví se, když je unavené, a nikdo na něj netlačí. Právě proto se u ní tělo přetíží mnohem méně často než při organizované dřině a právě proto má v týdnu zůstat prostor.
Jak dostat malého hokejistu ven, když chce po tréninku jen mobil?
Nabídkou, ne zákazem. Dítě po tréninku potřebuje odpočinek a mobil je nejsnazší, co má po ruce. Pomáhá mít doma jednoduchou dohodu, kdy je obrazovka a kdy ne, a místo prázdného času nabídnout něco konkrétního, míček na chodbě, kolo k babičce, plácek s kamarádem. A počítejte s tím, že chvíle nudy je v pořádku, z nudy děti vymyslí hru.
Můžeme kvůli rodinnému výletu vynechat trénink nebo zápas?
Občas ano a stojí to za to. Dítě, které jednou za čas pojede na hrad nebo na běžky místo na led, o nic nepřijde, naopak si odnese zkušenost, že hokej není celý jeho svět. Domluvte to s trenérem dopředu a slušně, většina to přijme. Pokud klub bere každou absenci jako problém, je to téma na rozhovor s trenérem, ne důvod výlet rušit.
Rychlý přehled
- Dva extrémy, obrazovka a rozvrh na každou hodinu, berou dítěti totéž, pohyb, který si řídí samo.
- Rodina nabízí, neorganizuje. Kolo, hrad, běžky, plácek, nic se neměří.
- Půl hodiny po tréninku stačí. Hřiště u zimáku místo cesty rovnou k obrazovce.
- Nuda je v pořádku. Bez obrazovky po ruce z ní vznikne hra.
- Volný pohyb se nepočítá do objemu. Než přidáte kroužek, zkuste měsíc nepřidat nic.
Dítě, které má vedle hokeje i vlastní pohyb, snese hokej lépe a vydrží u něj déle. Proč je důležité, aby hokej nebyl středobod celé rodiny, rozebíráme v článku Vžijte se do desetiletého hokejisty.