„Hele, tati, bolí mě záda." Většina rodičů na tuhle větu zná dvě reakce. První zní „mě taky, to je normální" a druhá je okamžitý běh k lékaři. Mezi nimi je docela velký prostor, ve kterém se dá bolest dítěte vzít vážně, aniž by z ní byla hned diagnóza.
Hokejové děti bolest po tréninku znají od šesti nebo osmi let, a právě proto je těžké poznat, kdy jde o únavu a kdy o něco, co by se nemělo přecházet. Dobrá zpráva je, že rozdíl se dá naučit. Pojďme si projít, co je ještě v pořádku, co už ne a co dítěti říct.
Dva druhy bolesti, které se dají rozlišit doma
První druh je svalová únava. Přijde po tréninku, kdy děti dělaly hodně dřepů nebo dlouho bruslily, sedí na obou stranách těla podobně, dítě ji umí popsat jako „těžké nohy" a do druhého dne odezní. Tahle bolest k růstu a posilování svalů patří a dítě se s ní naučí žít samo.
Druhý druh je bolest na jednom místě. Jedno koleno, jedno tříslo, jedno místo v bedrech nebo pata. Vrací se při stejném pohybu, přetrvává do dalšího dne, někdy se objeví i mimo trénink a dítě kvůli ní začne pohyb měnit, kratší krok, slabší střela, jiné nasednutí na brusle. Tohle není únava, ale signál, že nějaký pohybový návyk tělo přetěžuje.
Verdikt je jednoduchý. Bolest, která je na obou stranách těla stejná a do druhého dne odezní, nechte být. Bolest na jednom místě, která se vrací, řešte, dokud je malá. Záda uprostřed se do těchto dvou skupin hodí hůř, tam rozhoduje, jestli se bolest vrací při stejném pohybu. A když dítě řekne, že ho něco bolí jen občas, zapisujte si do telefonu kdy a kde. Zápisky pak vezměte k fyzioterapeutovi, uvidí v nich vzorec, který doma nepoznáte.
Bolest k hokeji nepatří
V hokejovém prostředí se o bolesti mluví jako o samozřejmosti, je to tvrdý sport a něco se musí vydržet. U dítěte v deseti nebo dvanácti letech nejsou bolavá bedra, paty ani třísla normální. Když tenistu bolí rameno, nemůže hrát tenis. A když malého hokejistu dlouhodobě bolí třísla, roste riziko, že se zraní a potíže se s ním potáhnou dál.
Děti se regenerují rychle a právě to je past. Bolest přes víkend zmizí, dítě v pondělí zase hraje a všichni si oddychnou. Jenže pokud ji vyvolal špatný pohybový návyk, předklon s natočeným trupem nebo přetížené kyčle, návyk zůstal. Může se ozvat za rok, za pět let nebo v dorostu, kdy přijde růstová vlna a tělo snese míň.
Věty, které bolest zavřou dřív, než se někdo podívá
Jsou to věty, které jsme sami slýchali a které rodič řekne po třech hodinách na zimáku skoro automaticky.
„Mě taky, to je normální." Dítě slyší, že bolest patří k životu a že s ní nemá otravovat. Příště už ji nezmíní, dokud ho výrazně nelimituje.
„To rozchodíš." Funguje na svalovou únavu, protože ta opravdu rozhýbáním povolí. Na bolest z přetížení nefunguje, jen ji odsune.
„To bude růstové." Růstové bolesti existují, ale věta o nich často uzavře téma dřív, než ho někdo prozkoumal. Bolest na jednom místě, která se vrací při tréninku, si zaslouží, aby se na ni někdo podíval, ať už je dítěti osm, nebo dvanáct.
„Co bolí, to sílí." Sval, který bolí z přetížení, nesílí, jen se dál přetěžuje.
Slyšíte tyhle věty doma od druhého rodiče? Ukažte mu tenhle seznam, slyšeli jsme je všichni. Opačný extrém, hned k lékaři při každém zaváhání, dítěti také nepomáhá, protože se učí, že každý pocit v těle je problém. Hledaný střed je rodina, kde se o bolesti mluví věcně, bez zlehčování a bez paniky.
Proč dítě bolest často nenahlásí
Malé dítě bolest neumí dobře pojmenovat. Neví, jestli to, co cítí, je únava, nebo problém, a tak to bere jako součást hokeje a mlčí. Starší dítě už ví, že bolavé koleno může znamenat týden bez tréninku a bez zápasu, a tak mlčí z jiného důvodu. V obou případech se o bolesti dozvíte, až když dítě výrazně omezuje.
A pak je tu opačný případ. Dítě řekne, že ho bolí břicho nebo hlava, a bolest není v těle, ale v tom, čeho se bojí. Nepovedený zápas, trenér, který křičí, rozbor chyb v autě cestou domů, i když je myšlený dobře. Tohle rozlišit je těžké pro každého rodiče a žádný návod na to neexistuje. Pomáhá jediné, a to rodina, ve které dítě může říct „dneska jsem unavený, potřebuji pauzu", aniž by slyšelo „nevymýšlej si". Jak s předzápasovým strachem pracovat, rozebíráme v článku Tréma před zápasem.
Co říct a co udělat, když si dítě stěžuje
- Zeptejte se konkrétně. „Ukaž mi prstem, kde přesně to bolí. Bolí to teď, nebo jen při bruslení? Bolelo to i včera?" Dítě, které ukáže na jedno místo a řekne, že to bolí při každém odrazu, vám právě řeklo, že nejde o únavu.
- Poděkujte, že to řeklo. Zní to drobně, ale dítě si zapamatuje, že mluvit o bolesti se vyplatí. „Dobře, že jsi to řekl, mrkneme na to."
- Na týden uberte. Vynechaný trénink nebo dva nic nezkazí. Řekněte to jako plán, ne jako trest, třeba „tenhle týden jen lehce a pak se podíváme", a dejte vědět trenérovi. Pokud bolest odezní a nevrátí se, byla to únava nebo jednorázové přetížení.
- Když se vrátí, jděte k fyzioterapeutovi. Ne proto, že by šlo o něco vážného, ale proto, že fyzioterapeut uvidí, jaký pohyb bolest vyvolává, a to doma nepoznáte. Hledejte někoho se zkušeností s dětmi a sportovci, zeptejte se v klubu, ke komu chodí ostatní rodiče. Čím dřív, tím kratší řešení.
- K lékaři rovnou po úrazu, při otoku, při bolesti, která dítě budí v noci, při omezení pohybu a vždy po ráně do hlavy. Podrobně v článku Nejčastější zranění mladých hokejistů.
Proč nestačí sval uvolnit
Když dítě bolí tříslo, nabídne se mu spousta věcí. Masáž, teplý obklad, tejp, válec, protažení. Všechny na chvíli uleví, protože pracují se svalem, jenže sval dělá to, co mu mozek říká. Pokud dítě odráží z natočeného trupu nebo mu kyčle nedrží, bude tříslo přetěžovat znovu, ať ho uvolníte sebevíc. Dobrý fyzioterapeut proto nepracuje jen s místem, které bolí, ale s pohybem, který k bolesti vede. U dětí to bývá hravá práce, ne drill. Jak taková péče vypadá a kdy má smysl, popisujeme v článku Regenerace a fyzioterapie, o jednom z přístupů, který s pohybem pracuje právě takhle, píšeme v článku Feldenkraisova metoda u dětí.
Zlaté pravidlo zní, že dítě, které řekne „bolí mě to", dostane otázku, ne odpověď. Kde, kdy a jak dlouho. Teprve potom rozhodujete, co dál.
Nejčastější dotazy rodičů
Jak doma rozlišit svalovou únavu od bolesti z přetížení?
Svalová únava přijde po náročném tréninku, je na obou stranách těla podobně, dítě ji umí pojmenovat a do druhého dne odezní. Bolest z přetížení sedí na jednom místě, vrací se při stejném pohybu, přetrvává do dalšího dne nebo kvůli ní dítě mění krok či střelbu. První je v pořádku, druhá patří k fyzioterapeutovi.
Dítě říká, že ho bolí záda, ale na ledě hraje normálně. Máme to řešit?
Ano. Děti se regenerují rychle, takže bolest přes trénink často zmizí a dítě hraje dál, jenže příčina zůstává. Zeptejte se, kde přesně to bolí, kdy to přichází a jak dlouho to trvá, a na týden uberte. Pokud se bolest vrátí, je čas na fyzioterapeuta, který se podívá, jaký pohyb ji vyvolává.
Jsou bolavé paty a kolena u rostoucího hokejisty jen růstové bolesti?
Nemusí být. Věta o růstových bolestech často uzavře téma dřív, než ho někdo prozkoumá. Bolest na jednom místě, která se vrací při tréninku a přetrvává do dalšího dne, si zaslouží vyšetření u lékaře nebo fyzioterapeuta, ať už je dítěti osm, nebo dvanáct. U rostoucího těla se dá hodně udělat úpravou zátěže, ale jen když se o bolesti ví.
Rychlý přehled
- Svalová únava je na obou stranách stejná a do druhého dne odezní. Nechte ji být.
- Bolest na jednom místě, která se vrací, je signál přetížení. Řešte ji, dokud je malá.
- U dítěte do dvanácti let nejsou bolavá bedra, třísla ani paty normální, i když se o hokeji říká, že je tvrdý.
- Věty „mě taky", „to rozchodíš" a „to bude růstové" téma zavřou dřív, než se někdo podívá.
- Ptejte se, kde, kdy a jak dlouho, poděkujte a na týden uberte.
- Fyzioterapeut, když se bolest vrátí, lékař hned při úrazu, otoku, noční bolesti a po ráně do hlavy.
Nejcennější, co může rodina udělat, nestojí nic. Je to dítě, které ví, že může říct, že ho něco bolí nebo že je unavené, a že ho někdo uslyší. Proč je to pro malého hokejistu důležitější než další trénink, rozebíráme v článku Vžijte se do desetiletého hokejisty.
Zdroje
- Sportsmith, snižování zranění kyčlí a třísel v ledním hokeji, přetížení z opakovaného odrazu a role stabilizačních svalů. (odkaz)
- University of Calgary, SHRed Injuries, prevence zranění v mládežnickém hokeji. (odkaz)
- University College Dublin, Underage Workloads, zátěž a přetížení mladých sportovců. (odkaz)
- Children's Hospital of The King's Daughters, jak pomoci mladým sportovcům vyhnout se vyhoření a zraněním z přetížení. (odkaz)